To jsme my
Klikni na jednoho z nás :)
Kate
Kate je věkově nejmladším členem Intonicu. Tato studentka cestovního ruchu a šikovná recepční v hotelu pochází z dalekého Prešova (východní Slovensko pozn.red.), kde žila do svých 16 let, hrála tam v orchestru na čelo, zpívala francouzské písničky a taky se věnovala spoustě dalších aktivit kromě školy, kterou občas navštívila. K tajům sborového zpěvu ji přivedla spíše náhoda, a to že se při stěhování do Prahy její čelo trochu opozdilo, a tudíž musela na gymnáziu místo orchestru nastoupit do sboru. A jak našla Intonic? To byla pilná příprava na maturitu, ala hledání inzerátů a nabídek zpívání...
Terka – Babababum.
Miloš – jediná naše slovenka, šikovná popová zpěvačka, která je v jednu chvíli parádní organizátorka a ženská s nadhledem a jasnou hlavou, a v druhou chvíli se roztomile dětsky hihňá ((:
Vojta – Nepostradatelný organizační duch
Hanka – Donedávna byla Kate moje jediná ženská opora ve skupině (nepočítám-li Miloše). Ač patří k nejmladším členům, rozhodně jí nechybí manažerské schopnosti (ať už se týkají zařizování koncertů či krmení zpěváků na soustředění).
José – Já som mala Vexty ☺
Miloš
Taťka hrál a hraje ve folkových/bluegrassových/countryových kapelách a doma pořád něco pouštěl a cvičil, takže kolem hudby jsem se vyskytoval odjakživa. Chodil jsem dokonce na hudební základní školu, kde se na začátku každého dne rozezpívávalo s klavírem nezávisle na předmětu. Nějak mě to ale znechutilo možná společně s cvičením nudných etud na klarinet, takže jsem po prvním stupni s hudbou úplně přestal a šel na matfyz studovat informatiku. Po několika letech na vysoké jsem se v podstatě omylem nachomýtl do jednoho sboru a už jsem byl v tom. Začal jsem (znovu) hrát na flétnu, pak na irskou tin whistle, a pak na kytaru, u které už jsem zůstal. Na PedF jsem si pro zábavu vystudoval spoustu hudebních předmětů, abych si doplnil znalosti. Z původního jednoho sboru se postupně staly 2, pak přibyl swingový orchestr a další 2 vokální skupiny. V jednu chvíli jsem v podstatě chodil do orchestru a na 4 sbory.
V současné době studuju doktorát na matfyzu, k tomu trochu pracuju a hudební tělesa jsem už naštěstí zredukoval na Intonic a "jen" 2 další sbory (:
Kate – „Tóóóóóón!“
Terka – Manaaaa!
Vojta – Vrchní kritik a racionalizátor
Hanka – Miloš je ten nejpečlivější a nejzvídavější člen skupiny a oplývá vědeckým přístupem nejen k informatice, ale i k hudbě. A tak není divu, že se i někteří ostřílení sbormistři a zpěváci zapotí (nebo začnou rodit), když jim Miloš naservíruje svou důmyslnou haldu otázek. Právě díky jeho připomínkám se ale můžeme stále zlepšovat.
José – „Prosil bych ten smažený sýr a hranolky...... Nebo dá se to ještě změnit?“
Terka
Terezka je oficiálně nejmladší přírůstek skupiny. Do Intonicu se dostala vlastně náhodou jako jediná nepřihlášená účastnice konkurzu a od ledna 2016 nosí tato blondýna s hrdostí žlutý baret. Rodačka z Chocně se ve svých 19 letech odstěhovala do Prahy – lákala ji studia němčiny a hudby na Karlově Universitě a populární zpěv na Pražské konzervatoři. Pokud zrovna někde nesedí na přednášce nebo nezpívá, věnuje se ráda tanci a překládání. Miluje hudbu renesance a baroka a jako cimbalistka obdivuje lidovou muziku. Zároveň je velkou fanynkou chicagského jazzu a Diany Krall. Ve volném čase učí dětičky zpívat nebo se uklidňuje meditační hudbou.
Kate – Taky bych se chtěla nerozezpívavat nahoru, abych neztratila hloubky… ☺ A když uveřejním na FB selfie s Terezkou, tak se pod ní objeví komentáře německy, které mi pak musí překládat. ☺
Miloš – Stále usměvavé sluníčko Intonicu, poctivá a talentovaná. Neumí se mračit ani když se strašně moc snaží ☺
Vojta – Sluníčko za každého počasí
Hanka – Znáte ten pocit, když vám někdo úzkým vysokým hlasem tvrdí, že je spíš mezzosoprán? Terku už jsme snad přesvědčili, že místo naší první sopránky jí právem náleží. Navíc byla jako chybějící dílek do skládanky s názvem „Skvělá parta“.
José – ☺ ☺ ☺ ☺ ☺
Vojta
„Další sviní ucho do rodiny!“ vyklouzlo z úst rodičů po několika marných pokusech ho nadchnout pro hudbu. Jako děťátko totiž kategoricky opovrhoval čímkoliv, co hrálo nebo zpívalo. Pak ale přišly letní prázdniny, kdy shodou okolností zůstal na několik dní doma sám se sestrou, která svědomitě cvičila známou skladbu Pro Elišku. Ze záhadného důvodu náhle nabyl přesvědčení, že se to musí naučit taky. Sestra samozřejmě protestovala, neb taková skladba není pro šestileté ručky. Jenže jeho odhodlání bylo silnější a zanedlouho, po návratu ostatních členů rodiny, potěšil své rodiče milým překvapením...
Od tohoto okamžiku již věděl, že to bude hudba, co naplní jeho život. Začal navštěvovat základní uměleckou školu a zaměřil se na čtyřruční hru. Tátova péče a trpělivost mu otevřely cestu také ke kytaře a kontrabasu. Ke zpívání se dostal až s nástupem na gymnázium díky tamější učitelce hudební výchovy Taťáně Jonasové, od níž dostal pozvání do Komorního sboru Gymnázia Hranice stejně jako jeho vrstevník David Križan. Dva mladí kluci se zhlédli ve společném hraní na kytaru, až z toho vzešlo kytarové duo LiThr přetrvávající dodnes. Zde, stejně jako ve sboru, jeho jemný sametový bas domalovával barvu zvuku, ale neumožňoval sólové vystupování. Až vržen do víru velkoměsta a vysokoškolského života na koleji byl nucen postavit se na vlastní nohy a stát se plnohodnotným zpívajícím kytaristou. V Praze působil ve školním sboru Sebranka, alikvotním sboru Spektrum a působí v celorepublikovém tělese Bohemiachor. Nyní se orientuje na moderní a cappella muziku, kterou si (více než) užívá v uskupeních Intonic a Oktet.
Kate – Nejlepší soustředění jsou u Vojty v Hranicích!!!
Miloš – Svérázný matfyzák a člověk s těma nejpodivnějšíma hláškama, jeden z nejlepších muzikantů co znám, nejžádanější a nejhlubší bas v Praze (myslím, že to ani není moc nadsázka (: ) a tahoun Intonicu.
Terka – Tož, zapaříme, ne?
Hanka – Vojta je jeden z nejzvláštnějších lidí, které jsem kdy poznala. Nejen, že je neuvěřitelně talentovaný na jakoukoliv formu hudby či matematiky, ale navíc se s ním člověk nikdy nenudí. Hochu, hochu, pařba jaxviňa... ☺
José – „Repetice, repetice!! Vstávej, repetice.“ ☺
Hanka
Již ve velmi útlém věku zjistila, že zpěvem může lecčeho dosáhnout. Například že písnička „Ta naše hospoda“ dokáže udržet strýčka u houpání, nebo vyslouží u paní hospodské limonádu. A tak Hanku ještě před zápisem do školy vzala maminka na přijímačky do sboru v rokycanské ZUŠ. Zpěv se stal nedílnou součástí jejího života. Začala jako nejvyšší soprán, v patnácti přešla do druhého sopránu a až na vysoké škole zjistila, že má taky spodní půlku rozsahu. V Intonicu uspokojuje svou touhu se velkým dílem podílet nejen na souzvuku, ale i na tvorbě repertoáru. Když zrovna nezpívá, najdeme ji u kreslení, výroby šperků, na skautské louce, parketu nebo v nějaké té budově matfyzu. Jejími velkými sny jsou světový mír a vynález nekonečné čokolády.
Kate – Tipy a triky do tanečních? Jedině s Hankou. A ještě k tomu má remosku, což je hrozně supr věc když nutně potřebujete upéct intoničí dort na koleji, nebo prostě mimo domov.
Miloš – Moc milá a hodná matfyzačka, která dělá parádní aranže, je občas zapálenější než všichni ostatní, někdy trochu hrr a občas věci hudebně cítí úplně jinak než já, což mě trochu vytáčí ☺ Prostě naše Hanička.
Vojta – Nespoutaná energie
Terka – Hani, přesnídavečka s mlíčkem? ☺
José – ... a pije z našich duší ☺
José!
José je strůjcem svého osudu. Věří na náhody a jejich osudu je plně oddán. Prakticky by se o něm dalo říct, že má ve svém životě „víc štěstí, než rozumu“. Otázkou ale je, jestli má ve svém životě tolika štěstí nebo tak málo rozumu... ☺ ☺
Cesta do Intonicu se mu začala rýsovat už v jeho 6 letech, kdy začal zpívat v mosteckém dětském pěveckém sboru Korálek, kde poznal kamarádku Petru. Ta se pak přestěhovala do Plzně, kde začala zpívat ve sboru Canticorum a když tomu byl osud naplněn, začal i José časem zpívat i tam. V Canticoru se pak José na společných cestách z Prahy do Plzně seznámil s Pražským beatboxerem Honzou, který ho časem seznámil s Milanem z Prahy, který v Praze vede grusinský sbor Haeri. José začal zpívat i v tomto uskupení a tam potkal kamaráda Rudu. A Ruda Josému jednou napsal o jedné akcičce – Zpěvomat. A José tam šel. Sice přišel pozdě, ale nakonec to nevadilo. José si na Zpěvomatu zazpíval a moc se mu to líbilo. Po akci zůstal s několika lidmi, dal si s nimi společně pizzu a jeden, ten nejbasovější a nejvyšší povídal: „Hochu, hochu, sháníme sopránku a nám se líbí, jak zpíváš. Nechceš to zkusit?“ A to tak to José zkouší a moc se mu to líbí... Konec pohádky ☺ ☺ ☺
Kate – José, José, dáme si rosé? ☺ Já nevím, co mám napsat… „José nepřijel“ už zná každý a není to aktuální… ☺ José je prostě super. ☺
Miloš – Parádní zpěvák, skvěle doplňuje a hlasově spojuje mě a Vojtu, dřív chronický pozděchodič (aneb hláška „José nepřijel“), teď poctivý, nadšený a pozitivní člen Intonicu.
Vojta – Neutrální prvek plný netušeného potenciálu
Hanka – Neplěťte si naši hvězdu telenovely s nějakým českým Pepou. José má styl a podmanivou barvu hlasu a nejedna fanynka si jistě přeje, aby slavný shrekovský Believer byl jednou určen právě pro ni. ☺
Terka – José, už ses naučil tu improšku?